Asi každého to někdy napadlo alespoň na vteřinu, anebo znáte někoho, koho to napadlo. Ať tak či onak, pro spoustu lidí to zní jako vzrušující dobrodružství. Sedíte pěkně u praskajícího krbu, předtím jste samozřejmě splnili všechny povinnosti. Faktury online a vyvenčení pejska máte za sebou, oprášili jste starý psací stroj, sherlockovskou dýmku, zapálili krb a samozřejmě, na to nezapomenout, pronajali jste si na víkend nebo dokonce na měsíc odlehlou chatu, protože jste se hned rozhodli, že napíšete devět set stránkový epos o životě střední třídy.
Takto rozhodně začínat nemusíte. Může to být daleko jednodušší. Co takhle na začátek napsat povídku? Napsat povídku je standardní doporučení číslo 1. Proč? Povídka může mít pět stran, nebo padesát. Nemusíte moc řešit vývoj hlavních postav a postačíte si s jednoduchou zápletkou a navíc si tím vyzkoušíte, jestli vás vůbec proces psaní baví. To, jestli vás to totiž baví a jste tím totálně uchváceni, určuje, jestli napíšete víc jak jednu, nebo dvě povídky. Vždyť kdo by se chtěl do psaní nutit. Ano, jsou spisovatelé, kteří si dopředu dávkují kolik stran denně napíší, ale otázka je, jak kvalitní to pak je a kolik času věnují prokrastinaci. Vy to ale dělat nemusíte. Pokud se tím neživíte, máte svobodu si dávat dlouhé pauzy v psaní. I když pak samozřejmě zase hrozí, že ztratíte niť a pouto se svými hrdiny. Což nechcete, ale zas máte svobodu. Nicméně občas k tomu sednout musíte, i kdybyste měli za půl hodiny zaklapnout notebook a jít se věnovat něčemu jinému. Vždy se dají dělat korektury, náčrty postav, dohledávání reálií anebo jiný výzkum, který může být pro knihu důležitý. Občas je důležité prostě jen něco dělat.
Takhle to totiž často začíná. Malými věcmi. Myšlenkou, přáním něco napsat. Občas jste k tomu tak blízko a přesto tak daleko, tak nažhavte své psací stroje nebo notebooky a s chutí do toho!
Leave a Comment